Dacia Duster vs. Subaru Crosstrek: dvě cesty ke stejnému cíli

Na první pohled by se mohlo zdát, že Dacia Duster a Subaru Crosstrek stojí na opačných koncích automobilového světa. Jeden sází na jednoduchost, dostupnost a překvapivou odolnost v terénu, druhý na pověst Subaru, vyspělejší techniku a jistotu pohonu všech kol v každé situaci. A přesto – oba míří ke stejnému cíli: dostat vás co nejdál za hranice běžných silnic.

Já jsem měl tu možnost žít s oběma. A vlastně to není moje první zkušenost s Dusterem.

Ještě před Crosstrekem jsem měl Duster druhé generace s naftovým motorem 1.5 dCi, samozřejmě ve čtyřkolce. Právě s ním jsem si užil pořádnou porci dobrodružství. Blbnul jsem s ním v Offroad areálu v Milovicích, vyrazil s ním do Alp a po šotolinových cestách se dostal až na Monte Jafferau.

Právě tam jsem si poprvé naplno uvědomil, že Duster možná na první pohled nepůsobí jako žádný drsňák, ale když dostane prostor, umí překvapit.

Pak přišlo Subaru XV s atmosférickou 1.6 a později Crosstrek s dvoulitrovým e-Boxerem. Obě auta samozřejmě nabízela typickou kombinaci Subaru – pohon všech kol, vyšší světlou výšku a schopnosti, díky kterým se člověk nemusí bát opustit asfalt.

Crosstrek se mnou nakonec strávil několik let a stal se parťákem na cestách, kde asfalt často končil dřív než chuť pokračovat. Poznal se mnou hory, šotolinové cesty i běžný každodenní provoz.

Duster ho později znovu nahradil a dnes je to právě on, který mě vozí za dalšími dobrodružstvími. Tentokrát s motorem 1.2 TCe 130.

Díky tomu jsem neporovnával jen čísla v tabulkách, ale auta, která jsem měl možnost skutečně používat – a především dvě generace Dusteru, mezi kterými jsem měl možnost poznat, kam se tohle auto za několik let posunulo.

A právě v tom je rozdíl, který podle mě stojí za pozornost.

Duster překvapí spotřebou i jízdou

Když se na to podívám zpětně, nový Duster mi v mnoha ohledech vychází jako překvapivě silnější volba.

Je úspornější, a to nejen na papíře, ale i v reálném provozu. Oproti Crosstreku se běžně dostávám zhruba o 1,5 až 2 litry níž na 100 kilometrů, což už je při delších cestách rozdíl, který je znát.

A nejde jen o spotřebu.

S manuální převodovkou působí Duster živěji než Crosstrek s CVT, který je sice plynulý a komfortní, ale někdy trochu bere autu tu "mechanickou přímost", kterou mám rád.

U Dusteru mám jednoduše větší pocit, že mám auto pod kontrolou a že jeho reakce odpovídají tomu, co právě dělám.

Je přitom zajímavé, že porovnávám auto s relativně jednoduchým přeplňovaným benzínovým motorem 1.2 TCe 130 s technicky podstatně složitějším dvoulitrovým e-Boxerem od Subaru.

Na papíře působí Subaru vyspěleji. V každodenním používání ale pro mě není automaticky lepší.

Když jde o výhled, Subaru vede

Zajímavé je i srovnání výhledu.

V Dusteru sice sedíte výš, ale přesto mi výhled z Crosstreku připadal lepší. Subaru má kolem sebe vzdušnější výhled a člověk má lepší přehled o tom, co se děje před autem i po jeho stranách.

Duster naopak působí z místa řidiče uzavřeněji a výhled je trochu víc "z kokpitu".

Paradoxně to ale nemusí být špatně.

Právě tahle uzavřenější pozice ve mně vytváří pocit většího bezpečí a jakési ochrany kolem řidiče. Je to trochu jiný přístup a myslím, že hodně záleží na osobních preferencích.

Cena mění způsob, jak auto používáte

A pak je tu cena.

Duster je prostě jinde. A to nejen při pořízení, ale i v tom, jak se k němu člověk chová.

Nemáte pocit, že musíte neustále hlídat každý škrábanec nebo každou horší cestu. Je to auto, které vás spíš vybízí jet dál, než abyste ho šetřili.

A právě to je pro mě při cestování důležité.

Když jedu někam do hor, na šotolinu nebo na cestu, u které úplně nevím, co přijde za další zatáčkou, nechci přemýšlet nad tím, jestli auto dostane nějaký škrábanec.

Chci prostě jet.

Subaru je kvalitnější. Ale potřebuju to?

Nechci tím říct, že Crosstrek je špatné auto – to vůbec ne.

Subaru má pořád navrch v detailech zpracování. Interiér působí hodnotněji, je tam méně tvrdých plastů a celkově víc "auta" v tom tradičním smyslu slova.

Je cítit, že Subaru se v některých ohledech snaží nabídnout propracovanější a hodnotnější produkt.

Jenže upřímně?

Mě to u Dusteru vlastně vůbec netrápí.

Tenhle typ auta u mě nehraje na luxus, ale na funkčnost a svobodu pohybu.

A v tomhle směru mi Duster dává větší smysl.

Dvě auta, stejný cíl

Nejde o to, že by Crosstrek něco nezvládal. Právě naopak. Za dobu, kterou jsme spolu strávili, mi několikrát ukázal, proč má Subaru tak dobrou pověst.

Rozdíl je spíš v tom, jakým způsobem se k tomu oba vozy dostávají.

Crosstrek působí dospěleji, technicky propracovaněji a hodnotněji. Duster je jednodušší, lehčí na peněženku a podle mé zkušenosti také auto, se kterým se člověk méně bojí vyrazit mimo komfortní zónu.

A možná právě proto mi dnes sedí víc.

Duster druhé generace mi kdysi ukázal, že levnější auto nemusí znamenat méně dobrodružství. Subaru XV a později Crosstrek mi zase ukázaly, jak příjemné může být mít pod sebou technicky vyspělejší auto s pohonem všech kol.

A současný Duster mi nakonec připomněl jednu jednoduchou věc:

Auto nemusí být dokonalé. Musí vás hlavně bavit používat ho.

A přesně proto bych dnes, kdybych si měl vybrat znovu, sáhl po Dusteru.

Ne proto, že by byl ve všem lepší.

Ale proto, že mi dnes jednoduše víc sedí do toho, jak auta používám – jednoduše, bez stresu a s chutí vyrazit kamkoliv, i když to na mapě nevypadá úplně jako ideální cesta.

Můj přechod k Dusteru ale neznamená, že bych se od Subaru nebo lidí kolem něj chtěl nějak odstřihnout. Právě naopak. Během období s XV a Crosstrekem se některé moje fotografie objevily v Subaru magazínu, kalendáři i na webu značky a zároveň jsem se stal součástí komunity lidí, pro které Subaru znamená něco víc než jen auto. Tahle zkušenost zůstává důležitou součástí mojí cesty a i když dnes řídím Duster, k Subaru a jeho komunitě mám pořád velmi blízko. Ostatně právě zkušenost s Crosstrekem dělá z tohoto srovnání víc než jen seznam čísel a technických údajů – je to srovnání dvou aut, se kterými jsem skutečně žil.